Kdo chytá v žitě

1. září 2016 v 15:28 |  Z mojí četby k maturitě
Další z dvaceti knih na mém maturitním seznamu za mnou. A vzhledem k tomu, že je to maturitní četba, tak jsem k ní nepřistupovala zrovna dvakrát nadšeně. Na druhou stranu byla ale tato kniha zařazená k "podobným" u Ten, kdo stojí v koutě, takže jsem nevěděla úplně, co bych měla čekat.




Nakonec to pro mě byl takový průměr. Ona to asi může být dobrá kniha, ale já to beru tak, že jsem byla tak nějak donucena si knížku přečíst, takže i kdyby byla skvělá, já to neocením. Kdybych měla možnost, zařadit si jí do mého osobního seznamu, co bych si kdy chtěla přečíst, mohla bych na to mít zcela odlišní pohled, ale jak mi někdo řekne "tohle si přečti" rázem jsem hodně zdrženlivá, co se týče nadšení.

Děj popisuje příběh hlavní postavy, šestnáctiletého Holdena Caulfielda, který byl již po několikáté vyloučen ze školy, tentokrát z prestižní Pencey. V celé knížce je odvyprávěno několik dní po jeho odchodu ze školy a návratu do New York City, kdy se rozhodne opustit školu ještě dříve, než se to dozvědí jeho rodiče a být těch několik dní sám. Za tu dobu se Holden setká se spoustou postav, ať už se svými spolubydlícími na internátu Stradleterem a Ackleym, bývalými profesory , dřívějšími známostmi a nebo dokonce s jeptiškami a prostitutkami (ne v jedné osobě).

Příběh je vyprávěn z pohledu hlavního hrdiny, který má velmi osobitý styl a hlášky, často se opakující v textu. Když si na to zvyknete, už to ani nevnímáte, ale mně osobně ze začátku dělalo veliký problém číst na každé stránce "To mě umrtvilo." Určitě to k Holdenovi patří a vykresluje to jeho charakter a pomáhá nám to pochopit jeho způsob uvažování a konání věcí, ale opravdu jsem ho v padesáti případech ze sta (další z jeho nebo autorových oblíbených frází!) považovala za velkého podivína. Ale a podivína se zajímavým pohledem na svět.

Přišlo mi zajímavé se občas v průběhu čtení zamyslet nad tím, jaký vztah má Holden k všem těm různým postavám, se kterými nás seznámil a o kterých nám vyprávěl. Bylo krásné číst o tom, jak má rád svou sestřičku Phoebulku. Bylo krásné číst o tom, jak vyprávěl o Alliem a o jeho rukavici. Bavilo mě číst si řádky, kdy nadával na Ackleyho a číst i ty řádky, kdy psal, že se mu po něm a Stradleterovi stýská. A bavilo mě číst, jak vždy měnil názor na tu danou dívku nebo ženu, se kterou se zrovna dal do řeči. Opravdu musím říct, že Holden Caulfield je podivín všemi směry, ale i přes to jsem si ho oblíbila. Možná právě pro to. Pro ten jeho přístup ke svému okolí.

Nakonec ještě dodám, že nejvíc z celé knížky se mi líbila poslední stránka, poslední kapitolka. Líbilo se mi číst ta poslední slova, protože jsem si připadala, jako kdybych to napsala já. Alespoň ten poslední odstavec… Vždy, když někomu něco vypravuju, začne se mi po těch lidech, o kterých vypravuju, stýskat. Začínám teď přemýšlet, jestli nemám něco s Holdenem společného. Jestli nejsem tak trochu stejný podivín jako on.

"Opravdu mě po dočtení dorazilo, že když skončíte se čtením, přejete si, aby byl autor váš úžasný kamarád a mohli jste mu zavolat, kdykoliv se vám chtělo."
"Když něco chce udělat profesor, tak ho nezastavíte. Prostě to udělá."
"Nikdy nikomu o nikom nevypravujte, poněvadž by vám pak začal scházet."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama