Trilogie Labyrint od Jamese Dashnera

22. července 2016 v 19:00 |  Sci-fi a Fantasy
Předem upozorňuju, že tohle bude velmi dlouhé, takže kdo nemá náladu číst tu moje sáhodlouhé názory, bude vám stačit, když si přečtete první tři odstavce a budete vědět většinu toho důležitého ;)

Jsem taková rozesmutnělá. A ani nevím proč. Může to mít více důvodů a několika z nich budou moje bezprostřední pocity po dočtení této trilogie. Pořád ještě částí svého mozku žiju ve světě nakaženém erupcí, ale je i vlastně fakt, že já jsem smutná vždy po dočtení knížky, tak proč bych nemohla být smutná i teď. Mám za sebou skvělou trilogii, do které jsem se opět zamilovala, ale nemohu se smířit s vědomím, že to byly jen knížky. Samozřejmě, ve světě, kde žije Thomas a ostatní, bych žít nechtěla, ale mrzí mě, že jsem se celou trilogií pročetla tak rychle a na nějakou dobu nebudu její součástí, i když jen jako čtenář.




Už při čtení druhého dílu jsem si říkala, jak bych měla tyto knížky zhodnotit a musím se přiznat, že jsem měla v plánu je tak trochu zkritizovat. Ale teď, když jsem dočetla poslední slovo ani ne před deseti minutami, budu ke svému prvotnímu plánu přistupovat o něco jinak. Tahle trilogie je fantastická. Přijde mi něčím specifická, určitě se odlišuje od knih typu Hunger Games, se kterými bývá tak často srovnávána. Začnu něčím obecnějším a pak se vrátím k samostatným dílům.

První věc, která mě napadne v souvislosti s tímto žánrem je hlavní postava. Často (téměř vždy) se jedná o dívku, tady jí je ale chlapec. Za mě určitě plusové body. Dále je velice časté do takovýchto příběhů zamotávat různé milostné vztahy a románky. Tady se sice něco takového taky objeví, ale až v dalších dílech, čímž se pro mě autor stává opět o něco sympatičtější. Další věcí, co na této trilogii z části obdivuji, je prvotní téma. Když jsem poprvé otevřela Labyrint: Útěk a začetla se, byla jsem naprosto nadšená neohraností námětu a odlišností od knih tohoto žánru. Nadšení mě neopustilo ani při druhém čtení. Je ale pravda, že v dalším díle mě toto nadšení o něco přešlo a v třetím už naprosto. V tomhle bych řekla, že trilogie ztrácela kvalitu každým dílem, ale na druhou stranu byla o mnoho lepší v jiných věcech. K jejich výčtu se snad ještě vrátím, teď bych chtěla napsat pár slov k jednotlivým dílům.

Labyrint: Útěk

"Thomas se probudí ve výtahu a nepamatuje si nic kromě vlastního jména. Vynoří se do světa, kde žije asi šedesát dospívajících chlapců, kteří se naučili přežít v naprosto uzavřeném prostředí. Každých třicet dní se objeví nový chlapec. Původní skupina je už na místě asi dva roky a marně se snaží uniknout labyrintem, který obklopuje jejich životní prostor. Už se vzdávají naděje. Pak se ale objeví dívka v bezvědomí a jejich svět se začne měnit..."

Skvělý začátek trilogie. Neotřelý nápad a nové prostředí každého okamžitě vtáhne do sebe. Žádná podobnost s Hunger Games nebo třeba s Divergencí. Asi jen to, že i postavy z této knihy musí bojovat o své životy. Ale přeci jenom trochu jiným způsobem. Pro mě naprosto geniální námět, která se tolik odlišuje od současných bestsellerů tohoto žánru. Kniha okamžitě vtáhne do sebe a vyplivne až na konci, kdy nemáte šanci najít slova, kterými byste mohli vyjádřit své pocity, a jediné, co chcete, je otevřít druhý díl a vrátit se k příběhu a k nezodpovězeným otázkám. Dobře, tohle jsem možná malinko přehnala, ale věřím, že se najde i někdo další, kdo se cítil takhle, stejně jako já.

Když bych měla v přehánění a pochvalách pokračovat dál, musela bych zmínit i neuvěřitelně sympatické hlavní postavy. Mými nejoblíbenějšími se staly věčně zmatený a vyptávající se Thomas, drzý Minho a pro mě naprosto dokonalý Newt (říkejte si co chcete, ale on je prostě úchvatný!). Naopak někdo, koho jsem nemohla vystát, byla Teresa. Nedokážu vysvětlit proč, ale ona mi sympatická vážně nebyla. Další pochvalu bych panu spisovateli udělila za skvělou schopnost vyprávění příběhu a popisu děje. Celou tu dobu, co jsem měla nos ponořený do knížky, jsem ve skutečnosti pracovala s Placery, pobíhala s Minhem a Thomasem po Labyrintu a bojovala spolu s nimi s rmuty.

Jediné minus, které pro mě tahle kniha má, je závěr. Obsahuje obrovský příval nových informací, které se na tak málo stranách nedají pořádně zpracovat, a najednou se čtenář ocitne na samotném konci prvního příběhu. Představte si ale, jak zle bylo nám, co jsme knížku přečetli před vydáním druhého dílu, na který jsme museli čekat několik měsíců…!

"Jestli se nebojíš, nejsi člověk."
"Miř vysoko, něco trefíš."

Spáleniště: Zkouška

"Labyrint byl teprve začátek. Nalezením cesty z labyrintu to mělo skončit... Už žádné hlavolamy. Žádné proměnné. A žádné běhání. Thomas byl přesvědčený, že když se jim podařilo uniknout, vrátí se on i Placeři ke svým dřívějším životům. Nikdo však ve skutečnosti netušil, do jakého života se vracejí. Země, sežehnutá slunečními erupcemi a spálená novým, krutým klimatem, se změnila v pustinu. Vláda se zhroutila - a s ní i pořádek. Rozpadajícími se městy teď bloudí "raplové", lidé pokrytí hnisavými ranami, které infekční nemoc nazývaná erupce dohání k vražednému šílenství. Hledají, kde by našli další oběť... a potravu. Pro Placery běhání zdaleka neskončilo. Namísto svobody zjišťují, že mají před sebou další zkoušku. Musejí překonat Spáleniště, nejvíc sežehnutou část planety, a do dvou týdnů dorazit do bezpečného útočiště. A organizace ZLOSIN se postarala o to, aby uzpůsobila proměnné a nastavila šance v jejich neprospěch. Thomase čeká zkouška ohněm - skutečně přechovává někde v hlavě tajemství svobody? Nebo bude věčně vydán ZLOSINu na milost?"

Příběh navazuje přesně tam, kde v minulém díle skončil a my máme šanci konečně se dozvědět odpovědi na alespoň pár otázek, které se nám do teď honily hlavou. S těmito odpověďmi ale přijde mnoha dalších otázek. Objeví se také nové prostředí s novými postavami a se spoustou dalších, nových věcí, které nemá smysl tady vypisovat. Každopádně moje první pocity byly velmi smíšené a převažoval ve mně zmatek. Nebyla jsem úplně svá z té spousty nových informací. To vše přišlo rychle a nečekaně, ale hned, jak se objevila nová zkouška, nová část příběhu Placerů, na vše jsem zapomněla a už jsem byla opět součástí jejich skupiny. Procházela jsem s nimi podzemím, nechala se spalovat žárem na Spáleništi, utíkala jsem před blesky, dokud jsem s nimi nedorazila do stínu města. Když se zpětně nad příběhem zamyslím, pomalu mi dojde, že přestože je druhá kniha opět skvělá a něčím výjimečná, ztratila část své originality.

Děj ale i přes to ubíhá rychle, a opět doufám, že jsem nebyla jediná, kdo hltal slovo od slova a snažil se pochopit, o co vše ve světě spáleném slunečními erupcemi, napadeném smrtícím virem a ovládaném ZLOSINem, vlastně jde. Vyvstává další spousta otázek, na některé z nich se odpovědi naleznout dají, na některé ještě ne. Konec knížky je opět velmi otevřený, jako by si sám říkal o to, aby čtenáři mohli co nejvíce diskutovat a předpovídat, které jejich spekulace se v dalším díle potvrdí.

"Vsadil bych se, že jsme se právě ocitli v pekle. U tebe jsem si vždycky myslel, že tam skončíš, Minho, ale u sebe jsem to nečekal."


Vražedná léčba

"Konec řady se blíží. ZLOSIN vzal Thomasovi vše. Ale je to konečně za nimi. Zkoušky jsou po posledním testu kompletní. Přežijí? Co ZLOSIN neví, je to, že Thomas si pamatuje mnohem víc, než si myslí. A je toho dost, aby věděl, že nemůže věřit ani slovu z toho, co jim říkají. Pravda bude děsivá. Thomas porazil bludiště. Přežil Spáleniště. A nyní bude riskovat cokoliv, aby zachránil své přátele. Ale pravdou je, že by to mohlo být to poslední, co udělá a čím všechno skončí. Čas lží je u konce ."

Závěrečný díl trilogie opět začíná tam, kde ten předchozí končí. Na začátek se musím přiznat, že mně přišel nejslabší. Téma už nebylo nijak originální a začalo to vše trochu připomínat ostatní knížky tohoto žánru. Ale i přes to se knížka dokázala udržet určitou kvalitu, kterou předurčili předchozí díly.

Jednou věcí mě pan spisovatel velmi potěšil, a tou bylo, že jsem konečně dostala odpovědi na většinu otázek a nejasností, které předchozí díly připravily. Další věcí, kterou se tento díl o něco odlišoval, byla emotivnost (ani nevím, jestli nějaké takové slovo existuje). Určitě víte, jak to myslím. Už v první a druhé knížce se objevilo několik okamžiků, kdy jsem měla na krajíčku. Nechci spoilerovat, pokud by se tu našel někdo, kdo ještě knížku nečetl, ale musím uznat, že přestože i předchozí díly přinesly nečekané chvíle a úmrtí, tak v tomto díle jsem je vnímala opravdu silně a byla jsem na pana spisovatele vcelku i naštvaná, protože do teď nechápu, jak mohl něco takové provést.

Teď už jen závěrem bych chtěla napsat, že ukončení celé trilogie mi přišlo přitažené za vlasy, až skoro směšné. Ano, musí být těžké vymyslet nějaký závěr, aby se hodil k tématu, ale než jsem překousla prvotní zklamání, byla to doba. Teď jsem se s tím nějakým způsobem smířila. Chápu to, je to smysluplný závěr, možná i jediný možný, který nevyvolává žádné otázky a čtenáři mohou v klidu spát, nebo se vydat na dobrodružné výpravy s jinými knihami.



Tak tohle je vše. Je toho hrozně moc, já vím, ale taky budu velmi šťastná, pokud se někdo dočetl až sem. Jestli se mezi vámi někdo takový najde, prosím, napište mi to do komentáře. K tomu třeba i váš názor na celou trilogii, popřípadě na mé hodnocení. Budu velmi ráda za každý ohlas :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Danča Danča | Web | 23. července 2016 v 13:44 | Reagovat

Ta trilogie je parádní, čteno jedním dechem... :-)

2 mojemalaknihovna mojemalaknihovna | 23. července 2016 v 16:31 | Reagovat

[1]: Souhlasím :) (a jsem nadšená, že ten článek někdo dočetl do konce! :D - teoreticky jsi teda mohla jen scrollovat dolů, ale já si budu dělat iluze! :D )

3 Eli Eli | Web | 23. července 2016 v 20:42 | Reagovat

Taky se mi moc líbila, ale je to teprve moje první sci-fi kniha.
Za mě nejlepší asi první díl, skvělý námět a tak. Pak už kvalita šla trochu dolů, ale přečteno i tak jedním dechem, všechny knihy asi za tři dny.
Dočetla jsem teprve dneska, a plánuji taky napsat recenzi, tak ti sem pak hodin odkaz, ať si můžeš taky počíst

4 Eli Eli | Web | 23. července 2016 v 20:43 | Reagovat

*hodím odkaz

5 mojemalaknihovna mojemalaknihovna | 24. července 2016 v 13:51 | Reagovat

[3]: Tak to se už teď moc těším, až si to budu moct přečíst :)

6 Eli Eli | Web | 26. července 2016 v 17:56 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama