Hon od Andrewa Fukudy

29. července 2016 v 21:12 |  Sci-fi a Fantasy
Jo, tak tohle by šlo. Tohle by rozhodně šlo. Jsem sice nadšená z většiny knih, co se mi dostanou do rukou, ale tady je podle mě mé nadšení určitě na místě. Je pravda, že tuhle knížku jsem si vybrala už kvůli chytlavému popisu děje na přebalu, ale byla jsem skeptická vůči výskytu upírů v ní. Musím se přiznat, že upíry úplně nemusím. Tenhle svůj menší odpor jsem si nejspíš vypěstovala v období, kdy byl obrovský boom Stmívání, jak knih, tak filmů. Ale tady jde o velmi odlišné téma a zpracování. Upíři si říkají lidí, to oni jsou "ti normální". Lidé jsou považování za zvířata, za potravu, za glupany. Ale taky si o nich myslí, že už dávno vyhynuli. Jak se v tomto světě daří přežívat Genovi, který si o sobě myslí, že je možná poslední žijící glupan na světě? Tenhle nápad se mi moc líbí. A když se do toho přidá ještě několik zápletek, vznikne skvělý děj!





"Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi. Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně - nezamilovat se do jedné z nich! Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk. Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal.
Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější..."

Moc se mi líbil i nápad na zápletku. Hon na glupany. Ironií je, že jeden z mála žijících opravdových lidí je vylosován, aby lovil asi poslední zástupce svého druhu.

Ve výčtu věcí, které se mi na knize líbily, budu ještě nějakou tu chvíli pokračovat. Musím zmínit hlavní postavu. Sympatický, sedmnáctiletý kluk. O takových bych mohla číst neustále. Nemám ráda, když se vše točí kolem holky a v jednom kuse musím číst její myšlenkové pochody a tak. Asi jde taky o to, že i já jsem holka. Je jasné, že budu mnohem víc obdivovat nějakého statečného kluka, než holku.

Ale zpět ke knize. I tam se jako jedna z hlavních postav objevila slečna. Musím přiznat, že ani ona mi vyloženě krkem nelezla, ale moje sympatie ke Genovi byly mnohem větší :D Jen mi přišel hodně předvídatelný její…životní úděl? To asi ne. Lepší slovní spojení pro to, co vám chci sdělit bude "to, jak se narodila." Už to nebudu dál rozvádět, asi to akorát zhoršuju, co?

Další věcí, která podle mě neodmyslitelně patří ke knihám tohoto žánru je rychlý spád událostí, akce a nezadrhávající se děj. A současně je to i další odrážka na pomyslném seznamu této knihy, kterou si můžu bez výčitek zaškrtnout, že to splnila na výbornou. Byla jsem moc spokojená. Hltala jsem slovo od slova a prakticky jsem nebyla schopná se od knížky odlepit.

Ale teď už dost vychvalování. Skoro vždy se najde i něco méně dobrého a kniha Andrewa Fukudy nebyla výjimkou. Nějak jsem nemohla pobrat ten utnutý konec. Samozřejmě, má navnadit na čtení dalšího dílu. Ale tohle bylo na můj vkus až moc rychlé ukončení. Probíhá nějaká akce, důležité události a pak BUM, můžete akorát tak otočit poslední stránku a přečíst si poděkování. Vážně mě to naštvalo. Otevřené konce nesnáším, ale tohle budu rozdýchávat opravdu dlouho. Asi tak dlouho, dokud nebudu mít v ruce další díl a v knihovně ten třetí!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Saruma Saruma | Web | 30. července 2016 v 13:43 | Reagovat

Tak to vypadá hodně dobře...Knihy na neodlepování miluju!

2 mojemalaknihovna mojemalaknihovna | 31. července 2016 v 12:50 | Reagovat

[1]: V tom případě neváhej a ihned se na ni vrhni! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama