Mé sladké šestnácté století

6. května 2016 v 19:39 |  Cestování časem
Tak na úvod musím říct, že tahle knížka je tak sladká jak jen to jde. Sladká knížka, příběh odehrávající se z větší části v šestnáctém stolí, ve Florencii... Tahle knížka splňuje úplně všechno, co o ní napovídá název.



























"Cat Crawfordová má za pár dní oslavit své sladké šestnácté narozeniny. Ovšem to poslední, co si Cat přeje, je extravagantní narozeninová party organizovaná její temperamentní nevlastní matkou. Alespoň malou útěchou jí je plánovaný rodinný výlet do magické Florencie. A když ji při prohlídce tohoto úžasného města zavede zvědavost do cikánského stanu, ocitne se přímo… v renesanční Florencii. Na tomto výletu do šestnáctého století, vyzbrojena pouze batohem plným věcí z budoucnosti, se Cat setká se svými předky. A nejen s nimi, vždyť v této době je Florencie plná známých umělců, kteří právě tvoří svá vrcholná díla. A samozřejmě není nouze ani o pohledné renesanční ctitele… Avšak podaří se Cat najít cestu zpět do moderní doby, nebo se její italské dobrodružství promění v italské navždy?"

Takže kde začít, s tím mám vždycky největší problém. A tento problém ještě narůstá, když se snažím zformulovat své dojmy těsně po dočtení posledního slova knížky. Ale vezmu to co nejjednodušeji: jsem nadšená!! Opravdu neuvěřitelně moc nadšená. Knihu už jsem četla podruhé a nečekala jsem, že mě opět příběh vtáhne a vyplivne až na samotném konci. Míchají se ve mně spousty pocitů a musím se přiznat, že jsem si i pobrečela.

Úplně ze všeho nejvíc obdivuji nápad a zpracování. Osobně mám velmi ráda téma cestování časem, Florencii (ve které jsem byla na podzim a stále jsem do toho města zamilovaná), renesanční umění a nějaký ten měnší románek. Tahle knížka mi přinesla přesně to, co mám ráda a co jsem od ní očekávala. Možná i o něco více. Musím tedy ještě říct, že příbeh a vše na té knížce je opravdu velmi, velmi sladké, jak už říká název, ale vůbec mi to nevadilo. Bylo to přesně naopak. Sladké popisování Florencie, uměleckých děl a chvilek Cat s Lorenzem jsem se nemohla nabažit.

Ano, určitě to všechno bylo přitažení za vlasy. Nejspíš by to ani nebylo možné, kdybychom se více zamysleli nad pravidly cestování v čase, ale proč bychom to měli dělat? Tahle kniha dá čtenářům, kteří jako já milují romanťárny, ztotožňují se s hlavními hrdinkamy (ano, je to kniha víceméně určená pouze dívkám) a přejí si prožít stejný příběh jako ony, přesně to, co chtějí.

Měla bych tu přestat básnit a snažit se něco trošku zkritizovat, ale mně to teď prostě nejde. Jsem pořád ještě taková rozměklá a pořád se rozplývám. Jediná věc, která mi trošku vadila nemá vlastně nic moc společného s knížkou jako takovou, je to hlavně můj osobní postoj k věci. Byla to ta chvíle, kdy se Cat rozhodla vrátit se zpět domů, do budoucnosti, opustit Lorenza a svoji rodinu. Vím, že já bych Lorenza opustit nedokázala a stále si říkám (i když vím, že je to jen a pouze příběh, pouhý výmysl autorčiny fantazie), jak to Cat dokázala. Ty chvilky, kdy byli spolu jsou v knížce popsány neuvěřtelně čtivě, hltala jsem je a prožívala s Cat snad úplně všechno. (říkejte si co chcete, ale já jsem se asi do Lorenza fakt zamilovala).

Na druhou stranu jsem ale docela spokojená s koncem knihy a to u mě moc často nebývá. Jsem ráda za Cat, že poznala Luciase (přestože mám pořád o moc radši Lorenza) a protože jsem již četla i další díl, o kterém mám v plánu sem taky ´v budoucnu pár slov napsat, nemám ani proč si stěžovat kvůli tomu epilogu. Přestože po mém prvním přečtení této knihy jsem s ním měla velký problém.

A co vy? Jak se vám Mé sladké šestnácté století líbilo?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama