Rozkaz zabít

14. listopadu 2016 v 17:01
No tak co na to říct. Pro začátek asi to, že James Dashner je skvělý spisovatel, o čemž nás mimochodem přesvědčil už svou trilogií Labyrint, ale přesto jsem od jeho čtvrtého dílu, který nám má objasnit všechno a zodpovědět všechny otázky, které jsme si během čtení celé trilogie pokládali, čekala naprosto něco jiného.


 

Hra o trůny

28. září 2016 v 18:11 |  Sci-fi a Fantasy
Po dlouhém přemlouvání a odhodlávání jsem si pustila první díl seriálu. I přes všechny prvotní negativní dojmy a pocity z úvodních scén jsem si seriál oblíbila a to mě dovedlo k myšlence, že by bylo asi docela dobré přečíst si knihy. Shodou náhod jsem byla zrovna v kontaktu s kamarádem, který je velký fanoušek této série a měla jsem tu možnost půjčit si od něj knihu. Předával mi ji se slovy "Zkus s ní neházet o zeď, když tě nějaké části naštvou!" Můj nechápavý pohled si vyložil správně a vysvětlil mi, že občas nastane v ději situace, kdy by čtenáři nejraději autora umlátili jeho vlastními knihami. Měl pravdu a já jsem to zanedlouho poznala sama.


Uvnitř mé hlavy

24. září 2016 v 20:45 |  Co zatím neumím zařadit
Neuvěřitelná knížka. Neuvěřitelně dojemná, vtipná a smutná. Neuvěřitelně čtivá. Jeden večer před spaním jsem si řekla, že bych se do ní konečně mohla pustit, když už jsem se na její čtení chystala dva měsíce, a druhý den jsem měla dočteno.


 


Kdo chytá v žitě

1. září 2016 v 15:28 |  Z mojí četby k maturitě
Další z dvaceti knih na mém maturitním seznamu za mnou. A vzhledem k tomu, že je to maturitní četba, tak jsem k ní nepřistupovala zrovna dvakrát nadšeně. Na druhou stranu byla ale tato kniha zařazená k "podobným" u Ten, kdo stojí v koutě, takže jsem nevěděla úplně, co bych měla čekat.



Kdy a kde čteme

21. srpna 2016 v 12:22
Ahoj, dneska jsem se rozhodla pro jiný typ článku. Ne, že bych neměla co hodnotit, ale načítám si pár knížek dopředu, aby pak nebyly velké časové rozdíly mezi přidávání jednotlivých hodnocení.

Nejprve bych asi měla vysvětlit, jak jsem na psaní něčeho jiného, než jsou moje "recenze," přišla. Teď momentálně se vyskytuji v Tatrách a dneska nemám vůbec nic na práci. Včera i předevčírem jsme s rodiči podnikli docela výživné túry a dnešní den byl prohlášený dnem odpočinku. Ještě že tak, venku je hrozně. Zima, fouká a každou chvilku nejspíš začne pršet. V tuhle chvíli bych se nechtěla nikde trmácet po kopcích! Jsem ráda za teplou peřinku, čajík vedle na stolku a knížku v ruce. To mě přivedlo k otázce, kdy a kde nejraději a nejčastěji čtu.


Selekce

17. srpna 2016 v 17:50 |  Romantika
No tak co na to říct? Je to taková pohádka o princeznách pro náctileté. A já musím říct, jako zástupkyně právě náctiletých, že se mi tenhle příběh z prostředí královského paláce, kde několik potenciálních princezen usiluje o přízeň prince a získání koruny, velmi líbil.



Ten, kdo stojí v koutě

16. srpna 2016 v 14:59 |  Co zatím neumím zařadit
Bože můj, tohle je tak krásná knížka. Tak moc roztomilá, příjemná, milá… prostě neskutečně nádherná. Jsem z ní naměkko ještě čtyři dny po dočtení!



Hon od Andrewa Fukudy

29. července 2016 v 21:12 |  Sci-fi a Fantasy
Jo, tak tohle by šlo. Tohle by rozhodně šlo. Jsem sice nadšená z většiny knih, co se mi dostanou do rukou, ale tady je podle mě mé nadšení určitě na místě. Je pravda, že tuhle knížku jsem si vybrala už kvůli chytlavému popisu děje na přebalu, ale byla jsem skeptická vůči výskytu upírů v ní. Musím se přiznat, že upíry úplně nemusím. Tenhle svůj menší odpor jsem si nejspíš vypěstovala v období, kdy byl obrovský boom Stmívání, jak knih, tak filmů. Ale tady jde o velmi odlišné téma a zpracování. Upíři si říkají lidí, to oni jsou "ti normální". Lidé jsou považování za zvířata, za potravu, za glupany. Ale taky si o nich myslí, že už dávno vyhynuli. Jak se v tomto světě daří přežívat Genovi, který si o sobě myslí, že je možná poslední žijící glupan na světě? Tenhle nápad se mi moc líbí. A když se do toho přidá ještě několik zápletek, vznikne skvělý děj!